Alinco DX77 možná mnozí "vyspělí" radioamatéři zařadí do kategorie zařízení, kterých by se nedotkli holou rukou bez rukavice. Ve své době patřil k levnějším a dostupnějším, bez nároku na špičkovou výbavu a parametry. Tomu odpovídají i ceny za které se dnes už zhruba čtvrt století starý transceiver prodává. Nicméně pokud jako já patříte k méně náročným a spíš "svátečním" radioamatérům, poskytne vám dobrou službu pod heslem "hodně muziky za málo peněz".
Alinco DX77 je stolní transceiver se všemi krátkovlnnými pásmy mezi 1,8 až 29,7MHz, s výjimkou tehdy neexistujícího šedesátimetrového. Vysílání je možné pouze v amatérských pásmech. Mimo ně je blokováno. Udávaný výstupní výkon je standardních 100W a lze jej snížit přepojením propojky v TRXu na 50W (což byla první věc, kterou jsem po koupi udělal). V režimu AM je potom výstupní výkon pouze 40W a tlačítkem na panelu lze výkon snížit v režimu LOW na 10/4W. Tehdejší dovozce se v inzerátech chlubil tím, že se údajně nikdy nesetkal s "odstřeleným" koncovým zesilovačem. Přijímač má udávaný rozsah 0,5 - 30MHz a citlivost v režimu SSB 0,25uV. Mezifrekvenční filtry mají šířku pásma 8/30kHz a 2,7/4,7kHz pro útlum 6/60dB. U mého TRXu je ale osazen ještě další úzký "telegrafní" filtr. Napájení je standardních 13,8V s proudovým odběrem okolo 20A při vysílání plným výkonem a 1A při příjmu.
První dojem je, že transceiver je docela veliký a dominující je reproduktor přímo na přední stěně. Vedle něj je displej a pod ním velký ladicí knoflík. U něj se na chvíli zastavím. Jeho chod je příjemný a ladění připomíná spíš analogové než digitální. V režimu AM/NFM se přeladí o 20kHz na otáčku, v ostatních režimech USB/LSB/CW jen o 2 kHz na otáčku. Displej ale má rozlišení 0,1kHz, mezi nimi jsou tedy neindikované kroky.
Vpravo od displeje se nachází dvě tlačítka UP - DOWN. Podle režimu zvoleného tlačítkem SELECT se přepínají předvolby, přeskakuje po jednotlivých amatérských pásmech, krokuje po jednotkách MHz, stovkách a jednotkách kHz. Stejnou funkci mají i tlačítka UP - DOWN na mikrofonu. Vpravo nahoře jsou souosé otočné ovladače RIT a posuvu mezifrekvenčního pásma. Pod nimi je šest tlačítek. Kromě už zmíněného SELECT tlačítko MODE k volbě modulace LSB/USB/CWL/CWU/AM/FM a tlačítko TUNE pro aktivaci nastavení automatického anténního tuneru (pokud je připojen). V dolní řadě dále tlačítko RF FILTER přepínající citlivost přijímače a ve druhé funkci šířku mezifrekvence, NB spínající noise blanker a v druhé funkci přepínající rychlost AGC a H/L k volbě mezi plným a sníženým výstupním výkonem. Při osazení CTCSS modulu potom v druhé úrovni spíná subtón.
Vlevo od ladicího knoflíku se nachází další čtyři tlačítka. První je FUNC, přepínající funkce ostatních tlačítek na další úroveň. Druhé VFO přepíná transceiver do VFO režimu a dále přepíná mezi VFO A a B. Třetí tlačítko MEMORY slouží k přechodu do režimu pamětí a dále k ukládání do paměti. Poslední SPLIT zapíná režim, kdy je na příjem nastaveno VFO A a na vysílání VFO B. Umožňuje tak vysílání s "odskokem". V další úrovni spíná režim PRIORITY.
Vlevo dole najdeme konektory. Zcela vlevo mikrofonní s osmi piny, na který jsou přivedeny kromě vlastního mikrofonního signálu, příslušné země a spínání PTT také kostra, napájení +5V, detektorový výstup a tlačítka UP / DOWN. Dále konektory JACK pro telegrafní klíč, přídavný reproduktor a sluchátka.
Na zadní straně se nachází konektor PL pro anténu, konektory JACK s relé TX a a ALC vstupem, určenými pro externí zesilovač, datový konektor, napájecí konektor a konektor pro připojení automatického anténního tuneru.
U něj se na chvíli zastavím. V příslušenství této DX-77 byl i tovární anténní tuner Alinco EDX-2. Kromě něj se nabízel i manuální tuner Alinco EDX-1 a k transceiveru lze údajně připojit i automatické tunery Kenwood AT300 a Icom AH3.
Na obrázku je lehce potuněný EDX-2. Místo původního plastového víka dostal plexisklové, protože se na něj prostě hezky kouká :-). Pracuje ve spojení s drátovou anténou o celkové délce asi 27m bez problémů a s dobrou účinností - určitě lépe než původně používaný manuální tuner z R130.
Alinco DX-70 je v podstatě zmenšenou variantou stolního Alinca DX77, provedením připomínající přerostlé autorádio a k vestavbě do vozidla je také předurčeno. Mimo běžných krátkovlnných pásem má také "šestimetr", tedy 50MHz pásmo a rovněž jako u 77 chybí tehdy neexistující šedesátimetrové pásmo. Výstupní výkon je 100W na všech krátkovlnných pásmech s možností snížení na 50W jednoduchou modifikací "hardware" a dále je možné tlačítkem snížit výkon na 10W. Při AM modulaci je výstupní výkon omezen na 40W/4W a v pásmu 50MHz je k dispozici pouze 10W.
Příjmový rozsah je udáván od 150kHz do 30MHz a dále 50 - 54MHz všemi běžnými druhy provozu. Modifikací je možné rozšíření na 30kHz - 35MHz a 45 - 60MHz. Příjímač je typu "up convertor" s první mezifrekvencí 71,75MHz a druhou standardních 455kHz. Použité mezifrekvenční filtry mají šířku 9/2,4/1,0/0,5 kHz pro útlum 6dB. Jsou ale vázány k danému druhu modulace. Citlivost se řídí přepínáním stupňů +10dB předzesilovač /0dB / -10dB útlum/ -20dB útlum.
Dále je k dispozici sto předvoleb, squelch, posuv propustného pásma mezifrekvence, noise blanker a volba rychlosti AGC.
Vzadu najdeme dva konektory PL pro krátkovlnnou a 50MHz anténu, napájecí 12V konektor , jacky 3,5M pro externí reproduktor a telegrafní klíč, dva CINCH konektory pro propojení s přídavným vf výkonovým zesilovačem a konektor pro připojení automatického anténního tuneru.
Přední panel je jednoduše demontovatelný, jako příslušenství bylo možné dokoupit přídavný propojovací kabel umožňující oddělenou montáž předního panelu a samotného transceiveru. Mikrofon se připojuje přímo do transceiveru a v předním panelu je pouze průchod pro kabel, připojení je možné jen s odmontovaným panelem. Mikrofonní konektor je zapojen stejně jako u DX-77 a jsou na něm také vyvedeny stejné signály.
Vlevo od displeje se nachází dva dvojité otočné ovladače. Zcela vlevo je řízení hlasitosti a squelch, druhý slouží pro rozladění RIT/XIT a pro posun mezifrekvence. Pod nimi jsou tlačítka FUNC pro volbu druhé a třetí funkce tlačítek a RIT/XIT pro volbu přídavného rozladění přijímače a vysílače. Vlevo pod displejem najdeme multifunkční ovladač a vlevo od něj tlačítko volby jeho funkce. Otočným ovladačem je možné zvolit přepínání předvoleb, přímou volbu jednotlivých amatérských pásem, krokování po jednotkách MHz, dále po stovkách kHz, jednotkách kHz, a zpět na předvolby.
Dále jsou pod displejem dvě řady tlačítek. V horní řadě levé slouží pro volbu a přepínání USB a LSB, prostřední pro CW a pravé pro AM/NFM. V dolní řadě levé tlačítko přepíná citlivost přijímače, v druhé funkci spíná noise blanker. Prostředním se volí šířka pásma mezifrekvence a v druhé funkci volba rychlé nebo pomalé reakce AGC. Zcela vpravo najdeme tlačítko volby plného nebo nízkého výstupního výkonu a aktivace automatického anténního tuneru (samozřejmě pokud je připojen). Vpravo od displeje se nachází další tři tlačítka. Levým se zapíná VFO režim a opakovaným stiskem se přepíná VFO A a B. Druhou funkcí je přenos zvolené paměti do VFO. Druhým tlačítkem se volí MEMORY režim a jeho druhou funkcí je uložení do zvolené paměti. Pravým tlačítkem se volí funkce SPLIT kdy transceiver na jiném kmitočtu poslouchá a jiném vysílá. Druhou funkcí je PRIORITY.
Vpravo dole je velký ladicí knoflík, fungující zcela hladce a příjemně bez mechanických skoků, jako u analogového přijímače. Vlevo pod ním je tlačítko blokace a šroubek pro nastavení brzdy ladicího knoflíku. Přeladění je 20kHz na otáčku v režimu NFM a AM, v režimu CW a SSB se sníží na 5kHz na otáčku. Ladicí krok se tak přepíná ze 100Hz na 25Hz, ale displej ukazuje pouze stovky Hz. Při CW a SSB jsou tedy při ladění vždy čtyři neindikované kroky a s tím je nutné počítat.
Alinco DX-70 jsem pořídil už před asi dvaceti lety, byl to můj první moderní transceiver a jeho hodnocení je velmi dobré. Už první dojem při seznamování byl příznivý, líbilo se mi uživatelsky přívětivé a promyšlené ovládání, kdy většinu běžných operací jsem objevil samovolně a navíc se volí přímým stiskem příslušného tlačítka. Méně časté se nachází ve "druhé úrovni" s aktivací krátkým stiskem tlačítka FUNC a málo používané jsou potom ve "třetí úrovni" aktivované dlouhým stiskem FUNC.
Přijímač pracuje dobře a vlastně mu nemám co vytknout, až na dvě výjimky o kterých se zmíním později. Dynamické parametry výrobce v návodu neudává, podle srovnávací tabulky v AMA magazínu 2/1997 byl u DX70 změřen dynamický rozsah 93dB a IP +8,5dB. Mezi transceivery z této doby je to dobrý průměr. V praxi jsem potom u přijímače nepozoroval nic nepatřičného na krátkovlnných pásmech.
Rozsah pod 1,6MHz je možné považovat za přídavek. Citlivost pod tímto kmitočtem je automaticky snížena, přesto jsou hlavně směrem k nejnižším kmitočtům místy pozorovatelné interference. Druhým a dost závažným problémem je atenuátor - při jeho aktivaci se v signálu objevují nežádoucí zázněje a zdá se, že se zařazeným útlumem je odolnost přijímače výrazně horší než při základní citlivosti. Atenuátor tak v praxi nemá smysl používat.
Mezifrekvenční filtry jsou keramické, jejich vlastností je menší strmost. Udávané šířky pásma jsou pro útlum 6dB, poslechová šířka pásma je odhadem dvojnásobná. Většinou dojde k volbě užšího pásma.
Trochu matoucí, ale dnes obvyklé je zapínání transceiveru krátkým stiskem tlačítka, ale k vypnutí je nutný delší stisk a k vypnutí dojde až po uvolnění tlačítka. Záludností může být připojování externího reproduktoru a telegrafního klíče do konektorů Jack3,5M na zadní straně - záměna by mohla být nepříjemná.
Odběr ze zdroje je okolo 600 - 700mA na příjem, pro vysílání do 20A. Při sníženém výkonu na 50W potom přiměřeně nižší. Používám proto výstupní výkon snížený na 50W, jak kvůli nižším nárokům na zdroj, tak i kvůli měnšímu riziku poškození koncového zesilovače při nějaké nehodě v polních podmínkách. Napájecí kabel a připojení akumulátoru je i tak nutné udržovat v dobrém stavu, případné přechodové odpory a kolísání napájecího napětí podle odběru se projeví zhoršenou modulací.
Zpět