Feritová anténa je už více než šedesát let běžnou součástí rozhlasových přijímačů. Jejím posláním je umožnit příjem silných a středně silných stanic bez toho, aby přijímač potřeboval externí anténu.
Feritová anténa má ale ještě jednu důležitou vlastnost. Přijímá magnetickou složku elektromagnetického pole která bývá méně "napadena" nejrůznějším rušením z nejrůznějšího "elektrošrotu". Signály z feritové antény jsou slabší než z jiných antén, ale s lepším odstupem užitečného signálu od rušení.Další výhodou feritové antény je směrovost. To si uvědomili konstruktéři už v šedesátých letech, dražší velká stolní elektronková rádia vybavená feritovou anténou měly i její mechanické otáčení. Na obrázku je otočná feritová anténa přijímače Teslaton:
Ve spojení s dnešními přenosnými přijímači, které mívají vynikající citlivost a řekněme někdy ne úplně dokonalou odolnost, dávají feritové antény velmi zajímavé výsledky.
Prvním pokusem byla feritka navržená pro radioamatérské pásmo 80m. Je to úplně klasické zapojení používané v běžných přijímačích, cívka má na toto pásmo poměrně velký počet 30 závitů s vazbou pro nízkoimpedanční výstup do rádia na třech závitech. Ladění je starým hrníčkovým vzduchovým trimrem s kapacitou asi 30pF. Tyčka má neznámý původ a vlastnosti. Přeladění vyšlo od asi 3,4MHz při maximální kapacitě trimru až k 5MHz.
Výsledky jsou přes jednoduchost konstrukce překvapivě dobré. Běžný fonický provoz na horním konci 80m amatérského pásma je ve spojení s Tecsunem PL330 slyšitelný lépe než na teleskopickou anténu a navíc s daleko lepším odstupem užitečného signálu od rušení. Výhody feritové antény se projeví v maximální míře v zarušeném prostředí v blízkosti budov, kde klasické drátové nebo dipólové antény selhávají. Možná se zde šťastně sešel vhodný materiál použité feritové tyčky a poměrně velký počet závitů s velkým L/C poměrem daným ladicím trimrem s malou kapacitou.
Dalším pokusem byla středovlnná feritová anténa, určená především pro přijímač TEF6686. Ten má na středních vlnách docela zajímavé vlastnosti. Jeho skříňka je kovová, anténa se připojuje přes konektor SMA. V originálu je to cca třičtvrtě metru dlouhý teleskop. V čistém nezarušeném prostředí je i tato anténa použitelná, její účinnost ale není moc velká a "chytá" i vlastní rušení z displeje TEFu. Feritová anténa má proto jednoznačně "navrch".
Konstrukce antény je trochu složitější. Vinutí se skládá ze dvou částí o 70 závitech, které jsou spojeny paralelně a laděné společným kondenzátorem. Vnitřní konce jsou na "živém" vývodu ladicího kondenzátoru, vnější jsou "zemní". Aby bylo naindukované napětí ve fázi, musí mít vinutí vzájemně opačný smysl. Konstrukce je symetrická, zdvojené vinutí by mělo mít nejen lepší účinnost, navíc by mělo být méně citlivé na elektrickou složku pole. Tato konstrukce byla v praxi použita například v 70. letech u východoněmeckých přijímačů Proxima.
Dalším pokusem byla anténa pro krátké vlny. Krátkovlnná feritová anténa totiž není v zásadě nic nového. Objevila se už na konci šedesátých let, v "legendárním" takzvaném "vrabčím hnízdě" - tedy v některých variantách přijímačů Monika, Dolly a Menuet s krátkovlnným rozsahem
Později v rádiích řady Sázava, Song a Kvintet.
A také začátkem sedmdesátých let v sovětském přijímači Orbita.
Jedno měly všechny zmíněné přijímače společné - krátkovlnný rozsah posunutý z běžných 6-15MHz na asi 4,5 - 10MHz. Hlavním důvodem byly vlastnosti použitých feritových tyček, které na vyšších kmitočtech nešlo použít.
Proto jsem s radostí přijal dar od kolegy z CSDXC - feritové válečky z materiálu, údajně vhodného pro kmitočty až do 30MHz. S nimi jsem vyzkoušel krátkovlnnou feritovou anténu. Vinutí je opět dvojité symetrické, podobně jako ve většině předchozích pokusů. Feritová tyčka pro vyšší kmitočty je slepena ze tří válečků a dostala délku běžné antény. Rozsah přeladění vyšel s kondenzátorem o kapacitě 320pF asi od 5,5 do 27MHz, obsáhne běžně používaná rozhlasová pásma a velkou část amatérských. Protože použitý vzduchový kondenzátor Hopt je dvojitý, je zde ještě druhá feritová anténa s vinutím pro rozsah 1,6 - 6MHz. Výstupní vazební vinutí se přepínají. Na dalším obrázku je dobře vidět princip dvojitého symetrického vinutí.
Ladicí vinutí má 2x13 závitů, vazba je jedním závitem uprostřed. Poměrně velký počet závitů asi souvisí s menší permeabilitou feritových materiálů vhodných pro vyšší kmitočty. Druhá feritová anténa má obdobné vinutí s 2x30 závity, laděné kondenzátorem 380pF. Vazební vinutí má 3 závity.
Zatímco zkušenosti s předchozí jednoduchou anténou pro 80m pásmo a středovlnnou anténou ve spojení s přijímači Tecsum PL330 a TEF6686 bych označil jako překvapivě dobré, poslední krátkovlnná už tolik nadšení nevyvolala. Ale nedá se říct, že by byla špatná nebo dokonce nepoužitelná. Především pro kmitočtový rozsah 1,5 - 6MHz je vhodnou anténou pro zarušené prostředí, pracuje citelně lépe naž ve stejném místě teleskopická, nebo náhodná drátová anténa. Například při pokusu s poslechem majáku OK0EN na 3600kHz (výkon 0,15W, vzdálenost asi 150km) byl na obě feritové antény signál bez problémů slyšitelný na přijímači Tecsun PL-330. Podobně i poslech radioamatérských ranních a podvečerních kroužků na 80m pásmu je na obě feritové antény a PL-330 dobrý. V místnosti na stole. To rozhodně není špatný výsledek a feritová antény pro kmitočty 1,5 - 6 MHz má určitě smysl.
Pro vyšší kmitočty už je účinnost feritové antény slabší, souvisí to asi i s vlastnostmi použitého feritového materiálu. Zůstává ale směrovost - přesněji schopnost odsměrovat do minima signál přicházející přizemní vlnou a malá citlivost na elektrickou složku signálu. Její použití se tedy omezuje spíš na silně zarušené stanoviště nebo místa, kde nelze snadno natáhnout klasickou drátovou anténu.
Zpět