Liblice1931 Zpět

Stavba celostátního vysílače v Liblicích před dokončením

Článek z časopisu Československý radiosvět, číslo 7 ročník 1931

V neděli dne 21. VI. shlédli tiskoví radioreferenti novou celostátní vysílací stanici v Liblicích, jejíž stavba nalézá se těsně před dokončením. Nutno zdůrazniti, že i po zahájení provozu nového vysilače zůstanou podmínky pro příjem cizích stanic v Praze téměř nezměněny. Radioreferentům bylo umožněno prohlédnouti si důkladně celé zařízení vysílací stanice, při čemž jim poskytl technické i orientační informace odborový rada min. pošt, ing. Jaromír Svoboda a konstruktéři stanic, ing. Stránský a ing. Knight, spolu s ing. Schäferlingem. Mohutná stavba stanice, jakož i nejmodernější a nejúčelněji upravené zařízení stanice působí imposantním dojmem. Možno očekávati, že celostátní vysilač stane se chloubou a representací československé radiofonie nejenom svou výstavbou, ale i svým provozem.

Pro stanici byl zvolen pozemek na státním statku vedle hospodářské školy v Liblicích u Českého Brodu. Na místě nynější vysilačky byl postaven zcela malý vysilač pracovní a uveden do činnosti určitou intensitou, udržovanou stále přesně v přesně téže velikosti. Přitom se objíždělo toto místo měřícím autem, totiž přijimací stanicí s rámovou antenou, upravenou ku měření síly příjmu. Změřené výsledky byly zaznamenány do mapy. Při jejich vzájemném srovnání se ukázalo, že místa, ležící přibližně na kružnicích, jejichž středem je vysilací stanice, vykazuje téměř touž sílu příjmu a že v žádném místě, ani v žádném směru, nebyla zjištěna příliš malá intensita příjmu.

Přívod energie od E.S.S.O. (Elektrárenského Svazu středolabských okresů v Kolíně) je o příkonu cca 700 kVA. Do sítí jmenovaného svazu pracují elektrárny v Kolíně, Poděbradech a Nymburce a tím bylo zajištěno dodávání proudu. Vedení končí v kabelovém domku, odkud jde kabely do přepínací stanice v přízemí, na jižní straně budovy. Odebírá se proud 3x15.000 V 50 per./sek.
Strojovna má rozměry 20 x 13,5 metru, vysílací hala jest nad ní, odstíněná po celé ploše měděným plechem 0,6 mm, položeným pod podlahou. Krytina jest z téhož plechu nad střechou hlavního tělesa budovy i nad přízemními částmi. Na stěnách pod omítkou jsou měděné pásy spojené se střechou, kolem budovy jest položena uzemňovací síť z drátěného pletiva, na níž jsou pásy naletovány. Tím jest budova elektricky odstíněna. Uzemňovací systém budovy není spojen s uzemňovacím systémem na pozemku, o němž je zmínka dále.

Strojovna obsahuje motorgenerátory na žhavicí proud o napětí 21 - 22 V asi 1000 Amp, mřížkový proud o napětí 550 - 800 V a anodový proud vzduchem chlazených lamp o napětí 4500 - 4700 V a 1100 - 1155 V. Všechny vysilací lampy jsou žhaveny z jediného dynama. Všechny stroje jsou dvojmo, u každého reservní garnitura. Z přepínací stanice jest přiveden kabelem pod podlahou strojovny proud 3krát 15.000 V do rozvodny a odtud do regulátoru napětí, z něhož přes samoindukční cívky (pro každou fázi po jedné) do dvou velkých transformátorů zapojených v sérii, odkud vyvedený 12fázový střídavý proud se usměrňuje usměrňovači se rtuťovými lampami, chlazenými olejem, uloženými po dvou ve čtyřech žebrových skříních. Vyrobený stejnosměrný proud není úplně hladký a proto se vede do filtru.
Anody lamp jsou chlazeny destilovanou vodou, která cirkuluje tlakem pump. Ohřátá voda prochází kovovým hadem chladiče, opatřeným žebry, na něž vane vzduch ze tří ventilátorů, z nichž každý spotřebuje 20 HP. V zimě použije se takto otepleného vzduchu k vytápění budovy. Destilovaná voda přijde do styku s anodami, tedy má napětí až 20.000 V proti zemi. Čerpadla a chladící zařízení jsou naproti tomu na potenciálu země. Je proto nutno zapojiti mezi tyto dva body dostatečně dlouhý vodní sloupec, který jest utvořen gumovým potrubím ve formě cívek. ztráty jsou minimální v pořadí 100 W.

Vysilač se skládá z oscilátoru, modulátoru a zesilovacích stupňů. Budící oscilátor obsahuje tři oscilující krystaly, udržované na stálé teplotě, a to nejen po dobu vysílání, nýbrž ustavičně. Modulace jest v principu zdokonalenou modulací Heisingovou. Střední zesilovač má dvě lampy vodou chlazené, koncový zesilovač 12 lamp vodou chlazených. Lze zapojiti buď polovinu nebo všech 12. Zapínání děje se z rozvodné desky stisknutím černých tlačítek a to postupně od pravé strany k levé. Stisknutím tlačítka zapojí se příslušné relais, které zapne proud na stroje. Přerušení provede se stisknutím červených tlačítek. Podle svitu upozorňovacích žárovek vedle tlačítek vidí obsluhující, zda-li jednotlivé úkony byly aparaturou vskutku provedeny. U vchodu do síně uprostřed jest stůl operatéra, který sleduje činnost všech částí vysilače. Nejdůležitější upozornění se objeví samočinným osvětlením výstražných tabulek "pozor na krystal", "pozor na vodu". Velmi dobrou možnost kontroly skýtá i tamtéž umístěný oscilograf s Braunovou trubicí. Lze jej přepojiti na kterýkoli ze tří hlavních okruhů vysilače a kontrolovati, zda-li někde nenastává zkreslení.
Je-li vysilač pod napětím, svítí červené žárovky. Aby nebyl přístup do prostoru o vysokém napětí, jest nebezpečná část ohražena barierou se sklem. Otevrou-li se dvířka, proud samočinně jest přerušen. Stejné zařízení jest u všech skříní přepojovačů, dále u usměrňovače 20.000 V, v rozvodu 15.000 V a u filtru strojů, tak aby možnost úrazu proudem byla vyloučena.

Stanice jest připojena k Praze (odkud bude se díti vysílání rozhlasu) prozatím třemi vzdušnými vedeními. Vzdušná spojení budou nahrazena daleko bezpečnějším a i technicky lépe vyhovujícím rozhlasovým kabelem Praha - Liblice. Kabelové spojení a celá konstrukce vysilače jest propočítána tak, aby v rozmezí 32 - 10.000 kmitů za sek. byla modulovaná vysokofrekvenční energie prakticky přímo úměrná energii modulující. Bude-li nová stanice fungovati podle tohoto předpokladu, bude vysílaná hudba i řeč skutečně věrná. V budově jest místnost pro pomocné studio, odkud bude možno v případě, že by veškerá spojení s Prahou byla přerušena, činiti hlášení a vysílati gramofonovou hudbu.

Z budovy stanice vede dvoudrátový napaječ vysokofrekvenční energie do antenního domku, v němž jsou ladící kondensátory a cívky. Antenní domek jest celý vyplechován měděným plechem. Antena bude upevněna na dvou samonosných věžích z křemíkové oceli.

Výška věží jest 150 m, vzdálenost 250 m, jsou od země isolované porculánovými isolátory a stojí na betonových blocích. Věže jsou natřeny v horních dvou třetinách červeně a bíle, aby byly dobře viditelny letcům. Každá váží as 150 tun.

Na celé ploše pozemku radiostanice jest uložena uzemňovací síť ze 4 mm bronzového drátu asi 30 cm pod povrchem, v paprscích vzdálených asi po 2 metrech, soustředěných kolem antenních věží a kolmých na směr anteny. Celková délka paprsků této sítě jest asi 45 km. Vzhledem k tomu, že věže jsou isolované a že vlastní antena bude pracovati podle způsobu 3/4 vlnové délky, lze počítati, že se podaří dosíci veliké vyzařovací účinnosti, která je důležitá pro donosnost radiofonického vysilače.

Zpět