V minulosti se používaly elektronické přístroje, jejichž doba dříve nebo později přešla a dnes už jsou zapomenuty. Namátkou můžeme vzpomenout třeba na laditelné televizní konvertory, telefaxy nebo bezdrátové telefony. Patří k nim i jednoduché VKV přehledové přijímače.
Prodávaly se pod nejrůznějšími názvy a od různých výrobců, koncepce a funkce ale byla podobná. Rádio mívalo tři rozsahy, jedním byl rozšířený rozsah VKV s přeladěním od asi 48 do 108MHz. Na něj navazoval další, 108 až 170MHz a třetí s přeladěním asi 26,5 až 28MHz.
První rozsah sloužil kromě běžného příjmu na VKV CCIR i k příjmu "východního" OIRT pásma a v oblasti, kde se vysílala analogová televize na nízkých kanálech i k poslechu televizního zvuku. Tehdy byly také rozšířené radiové sítě na mezilehlém pásmu, které bylo možné se sníženou kvalitou zachytit podobně jako vojenské radiostanice okolo 50MHz. Dnes zde zbývá kromě standardního VKV CCIR pásma ještě možnost poslouchat analogové BMIS a sdílené kmitočty.
Následující rozsah sloužil k příjmu leteckého provozu, poslechu na amatérském 2m pásmu a navazujícím pásmu profesionálních radiových sítí. Letecké pásmo je používané i dnes, provoz na amatérském 2m pásmu je slabší a sítě s analogovými radiostanicemi jsou na vymření, až na sdílené kmitočty okolo 172MHz.
Na posledním rozsahu s občanskými radiostanicemi je až na výjimky také provoz minimální, záleží i na přesném rozsahu přeladění. Označení CB kanálů bývá matoucí, protože na stupnici rádia bývají kanály 1 - 80 seřazené za sebou, zatímco podle u nás platné normy vlastně CB pásmo začíná kanálem 41 okolo 26,6MHz, poté pokračuje až k 80. kanálu, dále navazuje k. 1 a končí kanálem 40 okolo 27,4MHz. Použitelnost pro dnešních 80 kanálů tak bývá závislá na nastavení konkrétního přijímače, může se stát že menší či větší část CB pásma neobsahuje.
Přijímače technicky vycházely z běžných VKV FM přijímačů, tedy s mezifrekvencí 10.7MHz a běžnou rozhlasovou šířkou pásma okolo 200kHz. Nevýhodou tak byla špatná selektivita při poslechu amatérských a profesionálních služeb, která na druhou stranu do značné míry maskovala kmitočtovou nestabilitu a hrubé ladění. To bylo samozřejmě "knoflíkové analogové", běžným fóliovým kondenzátorem, bez možnosti předvoleb. Detektor bývá nastaven tak, aby nepotlačoval AM modulaci a umožnil tak poslech i v leteckém pásmu. Bývají doplněny i jednoduchým squelchem.
Přijímače se v devadesátých letech prodávaly za ceny mezi 500 - 1000Kč, scannery tehdy začínaly na cenách s další nulou na konci. Levnému jednoduchému provedení odpovídala i nevalná kvalita příjmu, často se ale výrazně lišící podle pečlivosti při výrobě. Lepší výrobky jsou pro nenáročný poslech použitelné i dnes.
Nejlépe asi vychází VKV rozhlas a letecké pásmo, kde jsou dobře slyšitelné relace z přelétávajícich letadel. Pokud máte v blízkosti letiště, můžete poslouchat i jeho věž. V těsné blízkosti letiště jsou ale silné signály často velmi zkreslené a obtížně čitelné. Na amatérském 2m pásmu uslyšíte spíš silné blízké stanice, nejčastěji výstupy převaděčů, podobně i na navazujícím profesionálním pásmu . Zde už je analogový provoz velmi sporadický, až na "sdílené" kmitočty okolo 172MHz. Ty lze samozřejmě poslouchat podobně jako BMIS i v 4m pásmu pod CCIR rozhlasem. Příjem v pásmu "pod" CCIR rozhlasem je problematický kvůli průniku zrcadlových kmitočtů z CCIR rozhlasového pásma, které zpravidla stanice v tomto rozsahu překryjí.
CB pásmo je dnes málo používané a velmi záleží na nastavení a pečlivosti sladění konkrétního přijímače. Dobře nastavený přijímač se citlivostí blíží občanským radiostanicím a teleskopická anténa s případně připnutým kusem drátu umožní někdy až překvapivě dobrý příjem, dnes napřiklad i CB hotspotů nebo opakovačů.
Limitujících vlastností těchto přijímačů je více - kromě nižší citlivosti, hrubého ladění a nestability naladění především parazitní signály. Při velmi silném signálu najdeme další "fantomy" i okolo 170MHz. Asi nejlépe poslouchají středně silné stanice v leteckém pásmu, jsou použitelné i pro poslech silnějších místních stanic v 2m pásmu, připadně na CB.
Přijímače ve své době posloužily jako levné alternativy k daleko dražším skutečným scannerům, které měly řádově lepší ovládání i příjmové vlastnosti. Postupem času se také scannery staly natolik cenově dostupné, že jednoduché přehledové přijímače prakticky ztratily význam a zmizely z trhu.
Zpět