V asi polovině 80. let se v tehdejších Elektrách prodávala malá "věž" od Tesly, řady 710. Vcelku šlo o pět komponentů: Tuner T710A, zesilovač Z710A a reprobedny 1PF06776 vyráběné v Tesle Bratislava, dále magnetofon M710A z Tesly Přelouč a gramofon G710A z Tesly Litovel.
Prvním kusem, který se ke mě dostal, byl tuner T710A. Koupil jsem ho někdy krátce "po sametu" v tehdy známém týnišťském bazaru. Začalo se stále více vysílat v CCIR pásmu a potřeboval jsem zkrátka nějaký "normální" tuner. Mám ho spojen se začátky soukromého rozhlasového vysílání u nás - například s rádiem Profil, Pannag a Labe. V tehdy poměrně prázdném CCIR pásmu ale nebyl problém chytat se slušnou anténou i Evropu 2 na 88,2 přímo z Prahy. Brzy jsem ale pochopil, proč se tento tuner masově vyprodával po bazarech a prodejnách "partiového zboží" už za komančů. Ukázalo se, že tento výrobek má nějaké ty pověstné "mouchy" kvůli kterým jsem ho časem vyměnil za modernější stroje. Ale na druhou stranu s letitým odstupem zase uznávám, že nebyly zase tak zásadní a možná že kdyby soudruzi v Tesle Bratislava na svém výrobku trochu zapracovali, nemusel mít tak rozporuplnou pověst.
Tuner měl poze tři předvolby, za čtvrtou se dá považovat ladicí knoflík. Tehdy, v době Hvězdy, Prahy a Vltavy to snad z nejhoršího stačilo, ale se stoupajícím počtem stanic je to nedostatečné. Proto se zřejmě na tuneru vyřádil původní majitel, který ho doplnil přídavnou krabičkou s dalšími čtyřmi předvolbami, připojenou k původnímu tuneru přes pětikolíkový konektor na zadní straně. Moc hezky to nevypadá, řemeslně si s tím moc práce nedal, ale funguje to dodnes.
Další takový dost zásadní nedostatek je ladění na CCIR jen do 104MHz.
Asi největším problémem bylo typicky "bratislavské" ladění. Dlouhodobě nestabilní, spojené s "polofunkčním/polonefunkčním" AFC a přeskakujícím manuálním laděním. Projevy podobné jako u další tehdejší bratislavské produkce, spolehlivě odrazující běžného uživatele, který zkrátka předpokládá a požaduje jednoduché, jednoznačné a spolehlivé ovládání "co jsem tam jednou naladil, to tam chci mít".
Když jsem se po čtvrt stolení odložení k tuneru vrátil, právě toto "ladění" bylo dost zásadním problémem. Princip samotného ladění i AFC je podobný jako u většího přijímače T820, ale přece jen trochu jednodušší. Při prvotním průzkumu jsem zjistil čtyři základní věci:
Předběžný stabilizátor s MAA550 zde není přeprouděný, stabilizátor nehřeje a napětí na jeho výstupu je stabilní.
Následný stabilizátor s MAA723 je také v pořádku, ale místo "kovového" provedení je zde "plastový" MAA723CN. Navíc vložený do přechodové destičky a v zapojení stabilizátoru jsou další úpravy asi od předchozího majitele. Nicméně napětí na výstupu je také dokonale stabilní a nikam "neplave".
Ani regulace AFC nemá za následek tak brutální zásah do výstupního napětí jako u T820 a zde je celkem přiměřená. Nicméně - ladění je i při vypnutém AFC "přeskakující" a při zapnutém se o spolehlivém doladění nedá mluvit.
Dále došlo na hledání mouder na internetu a na webu "ebastlírna" se řešení našlo. Pin 2 na mezifrekvenci A225D je vstup pro ovládání AFC. Jednak se na něj přivádí povel k vypnutí AFC jeho uzemněním, za druhé je na něj přes kondenzátor (zde C9 - 150nF) přivádí ladicí napětí a impuls při změně ladicího napětí má za úkol po dobu ladění také automaticky AFC vypnout.
Na pozici C9 byl takzvaný "hovňák". Nekvalitní svitkový kondenzátor s pouzdrem z bakelitové pryskyřice. Po jeho výměně za kvalitní styroflex začalo AFC fungovat.
Na dalším obrázku se můžete pokochat detailem "hovňáku". Prasklina po jeho obvodu je v detailu jasně viditelná, ale protože tyto kondenzátory stojí za hovno i když jsou vizuálně v pořádku, mění se za nové automaticky nebo při jakémkoli podezření že obvod kde jsou namontovány má nějaký problém.
Potom už ladění i AFC začalo fungovat vyhovujícím způsobem. Zbýval jen poslední problém - smyčka AFC měla tendenci "houpat". Při vypnutém AFC už bylo ladění přiměřeně stabilní. Z nejhoršího to "pokusně" vyřešila výměna kondenzátoru C4 - 10uF u stabilizace ladicího napětí s MAA723. Dal jsem tam navíc kondenzátor 100uF, tedy s podstatně větší hodnotou.
Nyní se mi už funkce zdála vyhovující. Po zapnutí tuneru je možná lepší AFC ručně vypnout a počkat minutu, než se vše ustálí, potom už je ladění použitelné a naladěná stanice dlouhodobě stabilní. Nehledal jsem v tom absolutní dokonalost, s tunerem nepočítám pro běžný poslech, spíš jako "sbírkový" a tak nemám potřebu se s ním dál zabývat. Další omezení je ladění jen do 104MHz, to ale také nechávám v původním stavu. Poslední prací bylo jen dostavení pomocných leddiodových stupnic a bodu přepnutí OIRT / CCIR.
Zesilovač k sestavě jsem kdysi náhodně koupil někde na burze. Je to celkem jednoduchý a nekomplikovaný přístroj, jeho známým problémem je použití šumících IO A273 a A274 z bývalé Německé demokratické republiky pro regulaci hlasitosti a kmitočtové korekce. Záleží jen na tom, jak moc šumí konkrétní kus a jak moc vám to vadí.
Možný druhý problém je jeho konstrukce pouze pro 8 Ohmové reprobedny. Na to bych si dával pozor, napájení koncového stupně je přes 40V a jsou v něm tranzistory KD333/334.
Trochu problémová je, podobně jako u T820, i fyziologická regulace hlasitosti. Velmi ale záleží, jaké bedýnky nebo bedny k zesilovači připojíte. Obvody fyziologie byly možná odladěny na míru originálním reprosoustavám 1PF06776. Nemám je k dispozici, ale pocit je asi následující - celkem poslouchatelně to funguje právě s menšími bedýnkami. Pokud k zesilovači připojíte nějaké velké reprosoustavy schopné hrát basy v plné síle od nějakých 40Hz, je lepší fyziologii vypnout tlačítkem LIN.
Pokud se s tím vším smíříte, dál už na vás asi nic špatného nečeká.
Není to žádné HiFi, ale dá se s tím žít. S tehdy dostupnými komponenty - tunerem, kazetovým magnetofonem a gramofonem - to asi zas tak moc nevadilo. CD je samozřejmě někde jinde. V zásadě je to zesilovač, kde se (snad jen kromě chrastících potenciometrů) nemá moc co porouchat. Všimněte si, že konstruktéři si dali práci s odstíněním korekčního zesilovače pro gramofon a se stíněním okolo vstupních konektorů.
I magnetofon je koupený před dlouhou dobou náhodně a po dvě desetiletí sloužil víceméně spíš jako dekorace. Až při momentální celkové opravě této věže došlo i na něj.
M710A je výrobkem bývalé Tesly Přelouč a konstrukčně jeho mechanika vychází z téměř historických typů stolních kazetových magnetofonů ze začátku sedmdesátých let. Kuriozitou je otevírání dvířek do boku. Jinak mě ale mechanika překvapila - jediné zásahy které byly potřebné bylo promazání ložiska tónové hřídele u setrvačníku a hlavního ložiska motorku. Jinak prostě mechanicky vše fungovalo.
Horší už to bylo s elektronikou a to byl důvod, proč se magnetofon nepoužíval. Jeden kanál nehrál téměř vůbec a druhý - no nic moc a jak kdy. A tak jsem se pustil do hledání. Postupně jsem vyloučil vstupní zesilovače a magnetofonovou hlavu s kabeláží a konektory, Velmi výhodné je svým způsobem modulové provedení, kdy je možné - a je to i zdůrazněno v "servisáku" - moduly zesilovačů mezi sebou zaměnit a modul omezovače šumu zrcadlově otočit v konektoru.
Problém nakonec byl v následujícím modulu obvodů DNL pro redukci šumu. Signál přes něj prochází i při vyřazené funkci a problémem byly vadné elektrolytické kondenzátory. Jsou tam celkem čtyři, ty šedé o kapacitě 5uF a po jejich výměně začal magnotofon normálně přehrávat.
Dále už jsem se magnetofonem nezabýval, s nahráváním u něj do budoucna nepočítám a stejně bude celá věž sloužit spíš jako sbírkový kus než jako přístroj pro běžné používání.
Tato věž asi nebyla ve své době nějak extra obchodně úspěšná. Především tunerů se asi "nasekalo" velké množství a potom je byl problém prodat, z poloviny osmdesátých let si pamatuji, že jich byly plné výlohy prodejen elektro a následně potom za sníženou cenu i tehdejší bazary, zvané "prodejny partiového zboží". Je to navíc už čtyřicet let...
Nejproblematičtější částí sestavy byl právě tuner, největší problém v jeho ladění ale bylo možné z nejhoršího napravit tak, aby byl použitelný alespoň pro poslech silnějších stanic i v současnosti. Docela nepříjemným překvapením je i skříň komponentů - horní a dolní víka jsou z plechu připomínajícího silnější staniol a o nějaké pevnosti moc nemůže být řeč. Výplně z izolačního papíru jsou zde asi hodně důležité, aby nedošlo k jejich promačknutí až na plošné spoje.
Jestli se tehdy v Bratislavě něco podařilo, tak je to podobně jako u větší sestavy design. Ten hodnotím jako hodně povedený. Jediný problém je už ve své době kritizovaný drsný povrch, do kterého se doslova vsakuje špína. Na druhou stranu s odstupem času je to povrch, který alespoň zamaskuje drobnější šrámy, škrábance a oděrky.
Nešlo o žádné těžké HiFi, ale o obyčejný "spotřebák". Na jednu stranu docela dobře vypadající, na druhou stranu s funkčními nedostatky. Hlavním problémem ale tehdy asi byla cena, kterou zákazníci vnímali jako neodpovídající užitné hodnotě. Ta byla daná více faktory. Především tím, že spotřební elektronika byla tehdejším režimem vnímaná jako zbytné luxusní zboží a tak na ni byly nastavené obrovské nesmyslné daně. Dále to byla někdy zbytečně složitá, komplikovaná a výrobně drahá konstrukce, daná tehdejší (ne)dostupností součástek. To co v Japonsku nebo Koreji vyřešil jeden integráč za dolar, u nás se muselo řešit složitými obvody poskládanými ze součástek zastaralých, drahých, ale tehdy v nás a v RVHP dostupných. Navíc speciálně v Tesle Bratislava si v podobných překombinovaných konstrukcích zřejmě libovali.
Ceny komponentů v polovině 80. let:
Možná že si už po té spoustě let nepamatuji vše objektivně. Nedávno po internetu kolovala asi čtyřicet let stará televizní reportáž o stavu naší spotřební elektroniky. Kromě kritiky "velké" věže T820, kde byly údajně téměř všechny dodané T820 vadné a nefunkční, zde byla zmíněna i "malá" věž T710. Podle názorů prodavače jsou s touto malou věží údajně zákazníci spokojeni a nejsou s ní problémy. Na obrázku je základní sestava tuneru, zesilovače a reprosoustav v ceně 6090,-Kčs:
Ránu z milosti potom této sestavě vrazil jednak příchod "cédéček", kterým parametry zesilovače prostě neodpovídaly. A za druhé stále větší výběr nejrůznějších "pašovaných" elektronických komponentů, které se už ve druhé půlce "osmdesátek" začaly stále více dostávat na tehdejší burzy a zmíněné "prodejny partiového zboží".
Zpět