Poslední sériově vyráběný velký receiver z Tesly Bratislava. Mnohými vychvalovaný do nebes, jinými zatracovaný. Jak už to v podobných případech bývá, pravda je někde uprostřed.
Asi největším problémem těchto přijímačů, podobně jako i předchozího zesilovače Tesla Z710, přijímače Tesla Sólo a odvozeného gramorádia Dominant je reprodukce podložená šumem. Největší podíl na něm mají už tehdy zastaralé elektronické tónovékorekce s A274D a regulace hlasitosti s A273D. U prvních sérií byla kritizována i nevhodně nastavená regulace hlasitosti, kde údajně první třetina dráhy potenciometru hlasitosti byla neúčinná, a poté samozřejmě bylo ovládání hlasitosti ve zbytku dráhy potenciometru velmi hrubé.
Tyto nedostatky byly předmětem kritiky v recenzi otištěné v časopisu Amatérské rádio, která vyvolala na tehdejší dobu nevídanou "mediální přestřelku" mezi redakcí AR a Teslou Bratislava. Faktem ale je, že tyto nedostatky byly kritizovány zcela oprávněně a později vyráběné T820A měly obvody regulace hlasitosti upravené - obvody A273D z NDR bývaly někdy nahrazený méně šumicími originály TCA730 z "kapitalistické ciziny" a později byl v modulu korekcí přidaný ještě druhý obvod A274D, zapojený jako další dodatečný regulátor hlasitosti, mající za úkol omezit šum předchozího korekčního obvodu při nízké hlasitosti. .
Dalším často kritizovaným problémem je nestabilita naladění stanic na VKV rozsahu.
Přijímače ze začátku výroby měly nejen tyto nedostatky, ale také tuner laděný jen do 104MHz, což dnes znamená že neobsahují část CCIR pásma. Stupnice má i rozložení navržené spíš pro bývalé OIRT pásmo, které je přes její polovinu a "západní" norma je spíš jen jako doplněk.
Novější verze má ladění až do standardních 108MHz a OIRT pásmo zabírá jen asi třetinu stupnice.
Plusem byl určitě velmi povedený design. Podle mého soudu přijímač 820A na rozdíl od jiných výrobků Tesly nijak nezaostával za světovou produkcí a jako nový působil skutečně luxusně.
Luxusní a vůbec ne zrovna lidová byla cena T820A - 7520,-Kčs. To odpovídá tehdejším zhruba třem měsíčním čistým platům a v dnešní kupní síle je to asi 100 000Kč. Pokud jste si k T820A dokoupili ještě magnetofon SM260 nebo SM261 (tuším asi za pět a půl litru), gramofon MC600Q a odpovídající reprobedny, byla to společně sestava na dnešní peníze téměř za čtvrt mega. Přesto se těchto přijímačů prodalo zřejmě dost a patří i dnes k poměrně rozšířeným.
Dva kusy tohoto "legendárního" rádia ke mně doputovaly ve víceméně polovrakoidním a vrakoidním stavu. Vzhledově dost zuboženém v obou případech, protože evidentně už prošly kontejnerem ve sběrném dvoře se vší parádou a byly z něj zachráněny na poslední chvíli. Po podrobnější prohlídce se ukázalo, že první přijímač je zcela nefunkční, ale závada je banální - vadný síťový vypínač. Po propojení jeho nefunkční poloviny příjemné překvápko - normálně se rozehrál. Druhému chyběl nejen horní kryt, ale především i desky koncového zesilovače. Zůstaly jen osiřelá "kádéčka" na chladičích. Přesto i tento přijímač vykazuje známky života, přijímač i regulace a korekce nějak fungují, i když ne optimálně.
Prozatím tedy došlo na rozborku obou přijímačů a především kompletní očistu. Po ní přebrání a roztřídění vnějších dílů a z lepších bude jeden kompletní hrající stroj ve víceméně originálním stavu.
Hrající kompletní šasi je už s tunerem do 108MHz, ani s "lepšími" vnějšími díly to není a nebude výstavní krasavec, ale úplná hrůza také ne. Druhý částečně obrakovaný kus s tunerem do 104MHz zůstává zatím jako zdroj náhradních dílů a případně jako oběť pro budoucí pokusy, bastlení a vylepšování. Pohrávám si totiž s myšlenkou oživit ho vložením koncového stupně z vraku Dominantu, který mi to bez užitku leží. Případně pokud by to prostorově nešlo, tak s jinými TDA2030. Pokud by se to povedlo, dalších námětů je spousta - přeladění VKV jednotky do 108MHz, zrušení OIRT a roztažení CCIR VKV pásma přes celou stupnici, možná doplnění digitální stupnice, a ještě další podobné bejkárny. Ale to má ještě čas...
První postřehy z testování:
Kvalita příjmu na VKV je trochu kolísavá, okolí tuneru je asi plné nedokonalých spojů. V lepším případě by mohla být příčina v konektorech modulů, v horším to budou studeňáky. Uvidíme.
Stabilita naladění není dokonalá, ale zpočátku se jeví jako "tak ňák" vyhovující alespoň pro silnější stanice. Na první dotek jsem zjistil, že stabilizátor MAA550 hřeje tak, že jsem si o něj spálil prst. A to není určitě dobře a budu to nějak řešit.
Největší problém s laděním je ale jinde - ladění se jeví ne jako plynulé a spojité, ale stanice se i při vypnutém AFC jakoby lepí a přeskakují. Jako kdyby AFC bylo stále v chodu. Tento nedostatek je společný i u Sóla a T710. Navíc potenciometry předvoleb jsou všechno možné jen ne kvalitní, různě přeskakují a tak naladění čehokoliv v dnešním přeplněném VKV pásmu je skutečným "zážitkem".
Šum v reprodukci není kupodivu tak hrozný jak se tvrdilo, i přes použití původních východoněmeckých A273D a A274D. Druhý IO v modulu korekcí je proti servisnímu návodu zdvojený, podrobnosti jsem zatím nezkoumal. Větší problém je fyziologická regulace, která je vysloveně nepovedená.
Samotný koncový zesilovač je asi tím nejlepším na celém přijímači a hraje bez problémů, zvukově příjemně, dalo by se říct že bez nadsázky až impozantně. V internetových diskusích se tvrdí, že za tím na první pohled překvapivě vydařeným zvukem je určitá "korekce" vyzdvihující okraje pásma mající původně za úkol vyrovnat průběh použitých reprobeden.
První v čem jsem se důkladně zahrabal na několik povánočních/předsilvestrovských večerů byla stabilita ladění. Přes prvotní pocit že to není taková hrůza, protože když už se jednou podařilo stanici naladit, tak se udržela po několik hodin, se ukázalo že to je problém. Po přepnutí předvolby se místo předtím naladěné stanice zpravidla ozvalo něco úplně jiného. O zapnutí rádia a "náběhu" první předvolby nemluvě. Tento problém je doslova systémový, společný i pro další tehdejší bratislavskou produkci.
Pro začátek jsem se zaměřil na stabilizátor MAA550. Podle bratislavské tradice hřál tak, že jsem si o něj spálil prst. Chladič trochu pomohl, ale hlavní problém byl v celkovém proudu. Napětí na usměrňovači je 45V, stabilizované napětí 32V, rozdíl 13V. Předřadný odpor R1 je 1kOhm.... tedy proud 13mA a výkonová ztráta na pidipouzdru stabilizátoru asi 0,4W.... Docela pecka, co? Pohled do katalogu, tam se píše něco o mezním proudu 15mA a doporučeném 5 -6mA. Použít nějakou součástku, navíc důležitou pro stabilitu a dobrou funkci na hranici katalogových parametrů asi není příliš inteligentní nápad. Zvlášť když z ní je řízený další stupeň a velký proud není potřebný. Předřadný odpor R1 jsem tedy zvětšil z 1k na 2k2. Tohle soudruzi z vývoje skutečně "poněkud" nezvládli.
Dlouhodobá stabilita se skutečně zlepšila, ale prapodivné jankovaté ladění (určitě horší než elektronický plyn u jedničkové fabie) přetrvávalo. Další hledání kolem těchto obvodů přineslo následující zjištění - obvod AFC/ADK je řízený přes IO A225 mezifrekvence, kde na vývodu 5 je chybový výstup, který je přes odpor R3 100k zaveden na vývod 3 - neinvertující vstup IO MAA723 - stabilizátoru ladicího napětí. Tím "tahá" za ladicí napětí, bohužel však strašně moc. Obvod byl evidentně odladěn na pásmo OIRT s pár vysílači, kde možná fungoval uspokojivě. Jenže při zapnutém AFC/ADK dokáže "tahat" ladicí napětí až o 1V. A to znamená, že v dnešním přeplněném CCIR pásmu při ladění stanice přeskakují sem tam víceméně náhodně a chaoticky a při přepnutí předvolby naskočí podle principu házení kostkou libovolná stanice z okolí původně požadované. Nad tím jsem strávil nejvíc času, ale výsledek se dostavil. Osvědčilo se zvětšení kondenzátoru C38 5uF u vývodu 3 stabilizátoru na 100uF v kombinaci se zvýšením odporu R3 100k na 390k. Tím se zmenšil rozsah AFC do přijatelných mezí a zpomalila jeho reakce. Pomalý tlumený náběh AFC nevadí, protože v reálu stejně kompenzuje pomalé postupné změny naladění a reakce na ruční ladění nebo přepnutí předvolby jsou spíš nežádoucí. Možná to není řešení technicky dokonalé a čisté, ale zdá se že vyhovující.
Co ale ještě nefungovalo a mělo by je ruční vypnutí AFC tlačítkem. Další zkoumání problému přineslo zjištění, že ve všech aplikacích se automatika doladění vypíná přímým uzemněním vývodu 2 IO A225D. Zde ale konstruktéři mezi přepínač a IO vložili ještě odpor R130 1k. A tak došlo na prachsprostou propojku místo odporu. Konečně, už to funguje jak má!
Možnost vypnutí AFC/ADK je důležitá, protože zapínat rádio je nutné právě s vypnutým tlačítkem AFC .
Zapínání rádia nyní vyžaduje trochu specifický postup - vypnout tlačítko AFC, zapnout rádio a až asi po čtvrt minutě, když se ladicí napětí ustálí a na předvolbě 1 naběhne předladěná stanice, se může AFC zapnout. Předvolená stanice se potom plynule "dotáhne". Poté už při ladění nebo přepínání předvoleb vše funguje zcela normálně a ke spokojenosti.
Po zapnutí rádia se zapnutým AFC se ale předvolená stanice nikdy nenaladí - to ale platí pro neupravené AFC několikanásobně....
Posledním problémem jsou mizerné potenciometry předvoleb, ale s tím se asi nedá nic moc dělat. Pomuže rozhýbání a mnohonásobné protočení v okolí požadované stanice. Na konci pásma kolem 108MHz je to už docela dobrodružství a navíc se ukázalo jako nutné nastavit ladicí napětí až k 27V, i když předepsáno je jen 26V, aby se dalo bez problémů naladit r. Beat na 107,6MHz.
V této fázi už "T820" je víceméně zkompletovaná a normálně hrající. S novou síťovou šňůrou, vyměněným vypínačem, vyčištěným panelem a dalšími vnějšími díly. Trochu ještě zlobí výstupní relé, které nevypíná jeden kanál, bude nutné doladit rozsahy ladění především AM pásem, nastavit ukazatele síly signálu, vyladění, a znovu nastříkat barvou horní a dolní kryt.
Tento přijímač se budu snažit nechat co nejvíce v původním stavu, až na výše zmíněné úpravy nutné k tomu aby byl normálně použitelný. Druhý kus zatím zůstává jako záloha, případný zdroj náhradních dílů a do budoucna také počítám s jeho opravou spojenou s většími úpravami bez nároku na zachování originálního stavu.