Článek byl původně publikován na zrušeném blogu v lednu 2018.
Došlo na dlouhé zimní večery a tím i na hraní si s "málo důležitými" věcmi. Jednou z nich je i příjímač Teslaton, který jsem v létě dovezl do sbírky.
Tehdy při pokusném zapnutí nehrál a podle prvních příznaků to vypadalo na vadný kondenzátor mezi předzesilovačem a koncovým stupněm. Jinak ale přijímač vypadá velmi zachovale a až na ovládací knoflíky je v originálním stavu.
Zmíněný kondenzátor je poměrně častou závadou elektronkvých přijímačů. Jedná se o vazební kondenzátor mezi anodou NF předzesilovače a mřížkou koncového stupně. Je namáhaný plným anodovým napětím. Pokud začne mít sebemenší svod, anodové napětí začne "prosakovat" na mřížku koncové lampy a začne posouvat její původně záporné předpětí do kladných hodnot, tím se koncová lampa stále více "otevírá" a teče přes ni zbytečně velký proud. V první fázi se to projeví sníženým výkonem a zkreslením, typicky potom rádio třeba minutu hraje relativně normálně a poté začne hrát stále slaběji a zkresleně. Později dojde k poškození a někdy i úplné destrukci koncové lampy.
To se asi stalo i zde a pokus o zapnutí byl konečnou pro koncovou lampu - při důkladnějším ohledání si nešlo nevšimnout že getrový povlak na ECL86 je bělavý a že tedy koncová lampa nasála vzduch a je zničená. Dál jsem nad ničím nepřemýšlel a zmíněný kondenzátor bez dalšího měření a zkoušení vyměnil za nový.
Původní kondenzátor je svitkový, zalitý v hnědé pryskyřici a je všeobcně známý pod přezdívkou "hovňák". Jednak kvůli barvě pouzdra, druhak právě kvůli tomu že tento typ všeobecně je proslulý svou nízkou kvalitou. Často odchází, i když je vizuálně v pořádku a pokud má navíc třeba viditelně prasklé pouzdro, mění se za nový automaticky. Na druhou stranu je třeba připomenout, že i tehdy se jednalo o "spotřební elektroniku" s životností plánovanou maximálně na jedno desetiletí, nikdo nepředpokládal oživovací pokusy po více jak půl století.
Narazil jsem ale na další problém - lampa ECL86 bývala hojně používaná v šedesátých letech ve všech tehdejších tesláckých rádiích. Dnes je ale bohužel silně nedostatková a i já jsem záhy zjistil, že už žádnou nemám! Pro vyzkoušení jsem si ji prozatím vypůjčil z jiného rádia, později jsem na kozákovské radioburze sehnal další ECL86 za rozumnou cenu, takže problém vyřešen.
Další překvapení už ale jsou jen příjemná. S vyměněným kondenzátorem se Teslaton normálně rozehrál na všech rozsazích a až na drobnosti typu škrtajících potenciometrů je v naprostém pořádku. Dokoce i zvuk bych okomentoval jako překvapivě příjemný a mnohé o čtyřicet let mladší přijímače "díky" miniaturizaci a plastikovým skříňkám se můžou jít zahrabat. Rádio má pouze jediný problém a to je VKV rozsah podle normy OIRT 66-74MHz.
Klasické přelaďování nemá kvůli konstrukci VKV vstupního dílu smysl. Možnosti jsou v zásadě dvě. Tou první je přídavný konvertor mezi pásmy OIRT a CCIR. Je to technicky nejlepší řešení. Jen je nutné se smířit s další "krabičkou" a případnou složitější obsluhou. Druhou, jednodušší, je využití tzv. zrcadlového příjmu.
Vstupní jednotka ladí v rozsahu 66 - 74MHz. Oscilátor kmitá o mezifrekvenční kmitočet výš, tedy přelaďuje se mezi kmitočty 76.7 až 84.7MHz. Ale stejný mezifrekvenční kmitočet vznikne i se signály mezi kmitočty 87.4 - 95.4MHz. Silné signály ze začátku CCIR pásma se tedy můžou ozvat také. Ale s útlumem daným odladivostí vstupního dílu pro tyto kdysi nežádoucí zrcadlové kmitočty. Ta ale není u použitého VKV vstupního dílu nijak valná.
Na obrázku vidíme tento vstupní VKV díl a vlevo nad elektronkou i hrníčkový kapacitní trimr sloužící právě k doladění vstupní části. Pokud netrváme na přesné originalitě přijímače, pouhým vyšroubováním tohoto trimru na minimální kapacitu přeladíme vstup směrem k vyšším kmitočtům a podpoříme právě kdysi nežádoucí, dnes potřebné "zrcadlové" kmitočty. S dipólem pro pásmo CCIR potom rádio bude hrát silnější stanice ze začátku pásma bez dalších úprav.
P.S. A stejně - nezdá se vám, že přes všechnu dokonalost a vyspělost moderní digitální techniky mají ty žhnoucí "lampy" svoje kouzlo?
Zpět